ZENSHIN JARO 2019

Zenshin magazín • www.zenshin.cz • 35 a při prohlídce kláštera je tedy nejlepší zaměřit se na jeho architekturu. Tchongdosa se rozprostírá v údolí podél potoka a dělí se do tří částí: horní, střední a dolní. Centrem horní části je svatyně Kumgang kjedan (Diamantová svatyně, nebo též Diamantové podium), zasvěce- ná ostatku šaríra Buddhy Šákjamuniho. V její blízkosti jsou síně Teungdžon (Síň velkého hrdiny), Mjongbudžon (Síň posledního soudu) a Nahandžon (Síň pěti set arhatů). Ve střední části se nacházejí síně Tegwangmjongdžon (Zářivá síň vel- kého světla), Jonghwadžon (Síň dračího květu), Kwanumdžon (Síň bódhisattvy Avalókitéšvary), Kesandžodang (Síň mistra zakladatele, který otevřel horu) a pavilon Hedžangbogak (Vzácný pavilon mořské- ho pokladu). Dolní část pak tvoří síně Jongsandžon (Síň Supí hory), Kungnakčon (Síň nejvyšší blaženosti), Jaksadžon (Síň Bhaišadžjagurubuddhy čili Buddhy léčitele) a několik dalších. Tuto architektonickou strukturu si vyžádala potřeba přijímat postupně různé aspekty buddhistické víry v jednom jediném klášteře. Přesto zde nepanuje chaos. Teritorium každé ze tří částí má svou individuální celistvost a všechny dohromady vytvářejí jeden velký systém. Jednotícím prvkem celé složité struktury kláštera je osa vstupního prostoru, na níž stojí tři brány: Ilčumun (Brána jednoho sloupu), Čchonwangmun (Brána čtyř nebeských králů střežících Buddhovo učení) a Purimun (Brána nedu- ality). Architektonickými prostředky je tak naznačen tajuplný proces hledání pravdy světa. Na bráně, jejíž název praví, že sem máme vstupovat s myslí soustředěnou na duchovní probuzení, visí velký kaligrafický nápis „Domov buddhistického řádu, velký klášter naší země“. Podle legendy o založení kláštera se v těchto místech dříve nacházelo jezero a v něm prý žilo devět jedovatých draků, kteří obtěžovali místní obyvatele. Mistr Čadžang draky vyhnal a postavil zde klášter. Tehdy jeden z draků litoval svých skutků a prosil Čadžanga, aby mu zachránil život, a tak mu mistr prý vybudoval toto malé jezírko. Legenda naznačuje, že mistr Čadžang se musel vyrovnávat s oponujícími silami, ty však dostal pod kontrolu a byl je pak ochoten tolerovat. Mistr Čadžang je ctěn jako zakladatel buddhistické školy Kjejul (skt. Vinaja), jež se soustřeďovala na dodržování pravidel mnišské kázně. Jako syn aristokrata Kim Murima měl cestu ke světské kariéře otevřenou, ale v dětství ztratil rodiče, uvědomil si pomíjivost života a stal se mnichem. Odhodlán přemoci svět- ské vášně, odešel do hor a tam se v chýši, kterou naplnil trnitými větvemi ostruži- ní-ku, a s hlavou neustále ve vzpřímené poloze, aby neusnul, věnoval extrémním asketickým cvičením. Mistr Čadžang pravi- dla mnišské kázně dodržoval striktně. Na královském dvoře mu sice nabízeli vysoký úřad, on však odmítl. Místo toho odešel studovat buddhismus do Číny. V roce 636 se vypravil do hor Čung-nan-šan, centra čínské buddhistické školy Kjejul, a do hor Wu-tchaj-šan, v nichž údajně přebývá bódhisattva moudrosti Maňdžušrí, a tam se vroucně modlil, aby se s bódhisattvou osobně setkal. Čadžangovo přání se splnilo a bódhisattva Maňdžušrí mistrovi předal Buddhovo roucho a Buddhovu šaríru. Roku 643 se vrátil na žádost královny Sondok zpět do Silly a zaujal nejvyšší úřad v buddhistických kruzích. V klášteře Hwangnjongsa vybudoval devítistupňovou dřevěnou pagodu, aby pomohl královně k získání ztracené autority. K organizování mnichů formoval mnišská společenství a prostřednictvím rituálu mnišského slibu (sugjeuisik) zavedl přísnou disciplínu. V Sille tehdy povstalo reformní hnutí za sjednocení buddhismu a centrem tohoto dění byl právě mistr Čadžang a klášter Tchongdosa. Tak se tento klášter stal hlavním domem korejského buddhismu, jehož dějiny jsou dlouhé 1 600 let. Zdroj: cafe.daum.net/moosimjae budova má svoji takříkajíc specifickou vůni neomezenou druhými, a přesto tu je cítit řád a harmonie. Na jeho architektuře pozorujeme stopy času, jež působí slavnost- ním dojmem, a před našima očima ožívají dějiny jeho pádů a vzestupů. Tchongdosa byl centrem školy Kjejul (skt. Vinaja), sou- středěné na dodržování mnišské kázně, jež byla jednou z pěti buddhistických škol v království Silla. Jeho dějiny jsou dlouhé tisíc tři sta let. V souvislosti s proměnami buddhistické víry se proměňoval i klášter; nejprve ho formovala víra v sílu šaríry Buddhy Šákjamuniho a potom postupně i učení Lotosové sútry, víra v Čistou zemi Buddhy Amitábhy, víra v budoucího Buddhu Maitréju, víra v bódhisattvu soucítění Avalókitéšvaru, víra v Bhaišadžjaguru buddhu i domácí korejské náboženské představy. V několika desítkách zdejších síní a pavilonů se projevovaly všechny tyto nejrůznější aspekty korejského buddhismu

RkJQdWJsaXNoZXIy MzU5NDY0