ZENSHIN ZIMA 2018

Zenshin magazín • www.zenshin.cz • 23 Od roku 2002 se ve čtvrti Tribeca na Manhattanu koná významný filmový festival, představující pestrou nabídku nezávislých filmů. V roce 2017 si nominaci za nejlepší dokumentární film vysloužilo dílo dokumentaristky Lany Wilsonové s názvem The Departure (Odcházení). Tento film pojednává o japonském mnichovi jménem Ittetsu Nemoto, který zasvětil svůj život práci s lidmi se sebevražednými myšlenkami, v zemi s nejvyšším počtem sebevražd na světě, v zemi, kde podle tradice může sebevražda napravit vinu a smazat dluh, obnovit čest a dokázat loajalitu. námořní turistický průvodce na Okinawě. Neměl žádné dlouhodobé plány; dělal to, co ho bavilo. Ve čtyřiadvaceti letech měl nehodu na motocyklu, po níž zůstal šest hodin v bezvědomí a následně strávil tři měsíce v nemocnici. Tehdy si uvědomil, jak je život vzácný a jak plýtvá svým časem. Zjistil, že mu nestačí hledat smysl života skrze četbu, bylo třeba to uskutečnit prostřednictvím zkušeností. Jednoho dne jeho matka našla v novinách inzerát: „Hledáme buddhistické mnichy“. Jen tak z legrace ho Ittetsuovi ukázala, neb jí přišlo vtipné, poptávat buddhistické mnichy inzerátem v novinách, v Ittetsuovi to však vzbudilo zvědavost. Jeho přátelům se zdál nápad stát se mnichem pošetilý, a ani on neměl o mniších valné mínění, ale na inzerát odpověděl. Z počátku dostával práci pro uchazeče, jako například pohřby domácích mazlíčků, což mu po čase přišlo příliš jednoduché a chtěl znát víc. Ačkoliv tou dobou žil s Yukiko, zdravotní sestrou, se kterou se seznámil v nemocnici, rozhodl se vstoupit do kláštera. Vstoupil tedy do kláštera školy Rinzai na zalesněném horském úbočí v prefektuře Gifu, dvě stě kilometrů západně od Tokia. Uchazeč o přijetí se musel u bran kláštera poklonit a prohlásit, že je ochoten udělat vše, aby vyřešil velkou otázku života a smrti. Tradičně býval zprvu odmítnut, musel svou prosbu pokorně opakovat a vytrval-li, byl po dvou až třech dnech přijat. S uchazeči se zacházelo velmi přísně, museli poslouchat příkazy a nikdy neodmlouvat. Příliš toho nenaspali, vstávali ve čtyři hodiny ráno, jídla také nebylo mnoho. V klášteře nebylo žádné topení, přestože na horách bývalo velmi chladno. Bylo mnoho úkolů, které musel novic dokončit během jednoho dne (vaření, úklid, řezání stromů, sekání dřeva, pletení košťat) a bylo na ně jen velmi málo času. Pokud nejednali dostatečně rychle, byli káráni staršími mnichy. Zpočátku bylo těžké vše stíhat, ale Ittetsu si postupně osvojil techniky pro zvýšení své rychlosti. Protože byl nucen rozvíjet tyto techniky a protože i přesto bylo stále obtížné pohybovat se dostatečně rychle, byl si vědom všeho toho, co dělá. Byl neustále pomalý, neustále vystrašený a neustále kontrolován, neexistovala samo- ta. Z neustálého pokřikování a pobíhání spojeného s dlouhodobým vyčerpáním Ittetsu panikařil. Jako kdyby jeho mysl pracující s myšlenkami, jeho zpochybňující a kritická mysl skončila a byla nahrazena jednodušším mechanismem, který sloužil tělu. Základem bylo zapomenout sám na sebe, a tím poznat, kdo doopravdy je. Zkušený mnich žije, jako by byl již mrtvý: osvobozený od připoutanosti, od nerozhodnosti, od zmatku, pohybuje se bez překážek mezi jeho vůlí a konáním. Jednoho dne jednoho ústraní, kde Ittetsu působil jako kuchař, nesl těžký hrnec plný rýže. Stál a držel hrnec s rýží, nadmíru nevyspán a unaven a náhle ho napadlo: „Už nemůžu, už ten hrnec neudržím, teď už zemřu“. Těsně předtím než omdlel pocítil velkou energii, měl pocit, jako by vše kolem něj zpívalo a že mohl dělat všechno, co bylo zapotřebí udělat. Cítil také, že osoba, která se před chvílí málem zhroutila, ta osoba, která dosud žila svůj život, nebyla vlastně doopravdy on. Tato zkušenost ho vedla k přesvědčení, že utrpení přináší porozumění, a že je to jen v okamžiku, kdy se utrpení stane téměř nesnesitelným, kdy dojde k proměně.

RkJQdWJsaXNoZXIy MzU5NDY0