ZENSHIN PODZIM 2018

Zenshin magazín • www.zenshin.cz • 21 o zdlouhavé cestě prastarým autobusem, který jistě pamatuje vůdce Maa jako batole, jsem vystoupila na konečné stanici a zahleděla se na nádherné vrcholky hor, které se přede mnou majestátně vypínaly. Na úpatí horského hřebenu stála obrovská socha bódhisattvy Dizanga (Ťicanga), kde se na cestě k vrcholu zastaví mnohý z poutníků z celé Číny. Oproti Šanghaji působí toto místo poklidně. Lidé jsou zde přívětiví, více otevření, a nemůžete si nepo- všimnout, jak hluboký vliv má Buddhovo učení na jejich každodenní život. K mému překvapení krátce po ubytování v malém hotýlku zjišťuji, že i zde se pěstuje místní čaj. Jeho chuť mne mile překvapila, oproti v Šanghaji všudypřítomnému Jasmine tea je to změna více než vítaná. Když majitel hotelu zjistil, že mi chutná, překvapil mne krabičkou plnou tohoto místního zeleného čaje, kterýmmne obdaroval. Když se dozvě- děl, že se příští den chystám na vrchol, nabídl mi odvoz autem k úpatí hor (což bylo velmi milé, neboť místní vzdálenosti jsou pro Evropana trochu překvapivé) a také, jak je zde podle průvodce zvykem, vegetariánskou kuchyni, takže jsem se nemusela cestou zabývat hledáním nějaké restaurace. Večerní procházka za zvuku cikád mi umožnila navštívit v osamění místa, která jsou během dne velmi rušná. Starý prodavač vody přijal drobné s hlu- bokou poklonou a já si uvědomila, s jakou samozřejmostí přistupujeme k mnoha každodenním dobrodiním. Vrcholek Tiantai ve svých 1306 metrech nezůstává svému jménu nic dlužen. Strmé svahy dávají tušit, že se opravdu blížíme k nebesům. Přes náročný terén se po strmých, úzkých pěšinkách pohybuje velké množství poutníků. Některé úseky se sice dají zvládnout lanovkou, ale i tak má výstup blízko k olympijskému výkonu. Mnozí lidé cestou vzhůru i zpět odříkávají posvátné mantry. Říká se, že zde, blíže nebesům, se jejich účinnost násobí. Také vyřčená přání mají poněkud blíže k napl- nění a něco na tom asi bude, protože při přejezdu hlubokých propastí lanovou drá- hou jsem svůj dlouholetý strach zvládala jen díky modlitbám a cestou zpět jsem si snad poprvé v životě užívala výhled, který mne vždy před tím paralyzoval. Klaním se spolu s ostatními pokaždé, když míjíme zdejší mnichy, občas obdarujeme některé z nich. Štědrost zde může člověk projevit mnoha způsoby, můžete si například koupit holoubka a darovat mu život. Konečně na vrcholu. Vánek příjemně chladí, zapaluji tyčinky v chrámu a třikrát se pokloním Buddhům a také zdejším ochráncům hor, aby bděli a střežili životy nejen poutníků, ale všech bytostí. Velké horko, namáhavý terén, zbožná atmosféra a posvátnost místa smývá všechny hříchy. Nekonečný dík bódhisattvovi Dizangovi. P Jiuhua shan (česky Ťiou-chua-šan, Devět slavných hor) je jedna ze čtyř svatých hor čínských buddhistů. Stojí v okrese Quingyang v provincii Anhui. Je známá přírodními krásami a množstvím buddhistických chrámů, zasvěcených bódhisattvovi Kšitigarbhovi. Původně se nazývala Jiuzi (Devět vrcholků) až do doby, kdy slavný básník Li Bai napsal svou báseň. V roce 719 přichází princ Kim Jiahua a věnuje se zde 75 let buddhistické praxi. Když ve svých 99 letech zemřel, jeho tělo zůstalo neporušeno a zdejší mniši věřili, že byl inkarnací Kšitigarbhy. Během zlatého věku dynastie Ming a Qing zde bylo 360 chrámů a přibližně 5000 mnichů a mnišek.

RkJQdWJsaXNoZXIy MzU5NDY0